Přírodní poměry
Oblast o kterou se zajímáme, zařazuje M. Honců (1998) do celku Ralská pahorkatina, která se nachází v České křídové tabuli. Z geomorfologického hlediska není přiliž rozmanitá. Většinu povrchu pokrývá druhohorní pískovcová pahorkatina, kterou převyšují třetihorní čedičové a znělcové vrcholy. Nejvyšší vrchol je Ralsko 696 m n. m. podle, kterého je pojmenovaná celá oblast. Následuje Bezděz 603 m n. m. a v centrální části Velký jelení 514 m n. m. Vulkanické horniny jsou zastoupeny převážně vypreparovanými sopouchy. Pískovcové horniny charakterizují suky z turonských pískovců. Na základě tohoto geomorfologického vývoje se nabízí poměrně velký výškový rozdíl mezi nejníže položeným místem (Ploučnice - 260 m n. m. nedaleko Veselí, kde řeka opouští bývalý VVP) a nejvyšším, kterým je vrchol Ralska. Tento výškový rozdíl tedy činní 436 metrů, přičemž větší část území se nachází ve výšce mezi 300 – 350 m. n. m.
Co je pro zdejší krajinu typické, je její vysoká lesnatost, jež dosahuje k 70% území (viz letecký snímek). V níže položených místech byly uměle vysázeny monokultury borovice a smrku. Ty tvoří drtivou většinu plochy lesů v Ralsku. Ve výše položených partiích se zachovaly původní smíšené lesy. V těchto smíšených porostech, jež se vyskytují zejména na nad 400 m n. m. převažuje buk. Podstatný prvek krajiny představují rybníky, jež byly vybudovány na podmáčených plochách. Největší rybníky Břehyňský a Hamerský jsou situovány těsně za hranicí bývalého VVP. Nejvýznamnější rybniční soustavy oblasti jsou: hradčanská, hvězdovsko –novodvorská, dokeská a strážsko - hamerská. Západní část Ralska spadá do povodí Ploučnice (65% rozlohy). Řeka Ploučnice je také hlavním odvodňovacím tokem oblasti. Je napájena přítoky, na kterých byly vybudovány výše zmíněné rybniční soustavy a to: Ploužnickým, Hradčanským a Hamerským potokem. Východ území odvodňuje Bělá, Mukařovský potok a Zábrdka (35 % rozlohy), jež jsou přítoky Jizery a patří do jejího povodí (Honců, 1998).
Území je výjimečné z hlediska jeho přírodních hodnot. Dle Pecháčkové (1998) bylo k vojenským aktivitám využíváno asi 60 km². Poštolka (1998) uvádí, že přímému působení člověka bylo ušetřeno až 90% rozlohy, po dobu mnoha desítek let. Díky tomuto stavu můžeme Ralsko považovat za jednu z nejvzácnějších částí Střední Evropy. Honců (1998) konstatuje, že některé části Ralska jsou v Čechách jedny z přírodovědně nejcennějších. Také díky tomu, že se zde vyskytuje velké množství chráněných rostlin a živočichů.
